To rádi kupujete

O čaji, příprava čaje od Zelený Drak

Obecné povídání o čajovníku.

Čajovník čínský je velmi dlouho známý druh říše rostlin, bez kterého bychom se snad nejen my, ale ani živočichové neobešli. Čajovník má tedy mezi rostlinami dosti výsostní postavení. je velmi stará droga užívaná zpočátku v lékařství jako významný lék a později jako nápojová droga. Závislost, která však není vůbec nebezpečná, máme-li zdravá játra, ledviny a srdce.
Z čerstvých listů čajovníku se dnes vyrábí kofein, získávají vitaminy a listy také slouží v Asii a Jižní Americe jako pokrmová rostlina. Ze semen čajovníku dostáváme po lisování čajový olej, který se používá ve farmacii, kosmetice, technice a také v aromaterapii. Význam čajovníku v současné době značně roste, což dokazují údaje FAO (Foundation Agriculture Organization).

Historie čajovníku


Čajovník čínský byl v období křídy rozšířen i v Čechách a na Moravě, jak dokazují četné paleontologické nálezy. Počátky poznání čaje jako nápoje a čajovníku jako rostliny se v mnoha aspektech různí, hlavně však v tom, odkud legendy o jeho původu a první zprávy o něm pocházejí. Vzhledem k tomu, že je čajovník původu čínského, můžeme jeho nejpravděpodobnější historii nalézt zde.

Legendy o čaji


Podle jedné legendy lidé v Číně znali čajovník už v roce 2737 př. Kr., kdy se čínský císař Šan-nung, zvaný Božský vladař, který byl mimo jiné i spisovatelem a filosofem, vydal do lesnaté krajiny, aby zde v klidu rozjímal. Seděl u ohně, nad kterým v koflíku vřela voda, meditoval a přemýšlelo všem možném. Najednou zavanul vánek a z nedalekého keře strhl několik suchých lístků, jež se snesly do koflíku s vroucí vodou. Zakrátko se vzduchem rozšířila neznámá lahodná a příjemná vůně, která císaře vytrhla z rozjímání. Ta vůně ho tak zaujala, že nemohl pokračovat ve své vznešené činnosti. Když zjistil, že se vůně line z jeho koflíku, nemeškal a ochutnal tento tajemně připravený nápoj. Velice mu zachutnal. Chvíli hledal v okolí, až nalezl keř s listy, jež vydávaly tuto vůni. Pak se vydal do císařského paláce, aby vyprávělo své lesní příhodě.

Další legenda o čaji pochází z 6.-5.století př. Kr., kdy Lao-c', zvaný také Li-Tau, který byl historikem a archivářem, uznávaným mistrem a současníkem Konfuciovým, dostal od svých žáků před branami Han- Passu šálek zlatavého elixíru.
Známá indická legenda o čaji poutavě vypráví o tom, jak tato rostlina vznikla díky zakladateli čchanového buddhismu, svatému Dharmovi, třetímu synu indického krále Košuvy. Dharma zvaný též Bódhidharma přišel kolem roku 519 do Číny, aby přivedl lidi slovem i vlastním příkladem ke štěstí ducha. Uvědomění chtěl získat pomocí půstu a udržováním bdělé pozornosti. Živil se rostlinnou stravou a v noci nespal a meditoval. Avšak po dlouhém bdění a půstu jej přece jednou přemohl spánek. Jakmile se probudil a poznal, že nedodržel svůj slib, zmocnil se ho hluboký žal a chtěl to nějak ospravedlnit. Z toho, že usnul, obvinil svá oční víčka, a aby se to již neopakovalo, odřízl si je a zahodil. Druhého dne se vrátil na totéž místo a ke svému překvapení uviděl, že z víček vyrostl malý stromek. Okusil jeho listy a přestalo se mu chtít spát.To jsou legendy o vzniku čajovníku.
Která z legend je pravdivější, o to se neustále vedou spory. Jisté je jen to, že čajovník a čaj pocházejí z Číny.

Nyní pojďme od legend a věnujme se prokázaným dějinám čaje


Nejstarší důvěryhodná zmínka pochází ze čtvrtého století po Kr. V čínském slovníku, ve kterém se básník a badatel Ku-Po zmiňuje pod heslem Kiu o čaji, se uvádí, že nápoj z listů čajovníku se připravuje vařením. Tento údaj uznali mnozí světoví autoři zabývající se čajovou historií za nejvěrohodnější a nejstarší záznam o čajovníku a čaji. Čajovník se po dlouhá léta užíval výhradně u čínského dvora. Koncem 4. století se začíná rozšiřovat coby lék. Tehdejší nápoje se připravovaly zcela jinak než dnes. Čerstvé listy se lisovaly do placek, které se sušily, až zčervenaly a zhnědly. Pak se vhodily do vařící vody a přidala se k tomu cibule a zázvor, a teprve po delším vaření se tento nápoj podával jako lék. V 7. století už čajový nápoj začíná pronikat mezi lid a zakládají se první čajovny. Kolem r. 593 se znalosti o čaji začínají šířit z Číny do Japonska. V Su Kung-ťangově herbáři z roku 725 dostává čajovník poprvé své čínské rozlišovací pojmenování C'ha. Rok 780 je v historii čajové kultury velice významný, neboť vyšla první samostatná kniha o čaji. Napsal ji čínský odborník na čaj Lu- Yu, jmenuje se Ch'a-Ching a stala se biblí všech milovníků čaje. Popisuje původní místo výskytu čajovníku, uvádí různé druhy čaje a jeho účinky. Dále píše o různých obřadných způsobech přípravy a o všem, co s čajem souvisí. Autor je dodnes ctěn jako patron obchodníků s čajem. V této době se také značně mění způsob přípravy čaje. Surovinou je stále lisovaná placka z čerstvých listů, která se lehce opraží a rozemele na prach. Už se nepoužívají kořenící přísady a upřednostňuje se jemná chuť nápoje. Podle Lu- Yua je dokonce důležité, aby voda na přípravu čaje byla pramenitá a čerstvá. Čaj se konzumoval stále více, a vláda roku 780 na něj zavedla daň. V 8. století byl čaj přijat do obce básnické a pití čaje bylo známkou dobrého vkusu a čaji se začal připisovat legendární původ. Počátkem 9. století, přesněji roku 805, přinesl čínský buddhistický misionář Dengyo Daiši semena čajovníku do Japonska, kde se o 300 let později začal pěstovat v oblasti Kjóta. V 15. století japonští filozofové založili teismus - církev estetismu.
První dochovaná písemná zpráva o čaji a čajovníku mimo Čínu je datována rokem 851. Je to popis čaje a čajovníku v knize arabského cestovatele a kupce Sulejmona, který dokonale poznal Čínu - zemi s vyspělou čajovou kulturou. Ve svém cestopise mimo jiné uvádí: "Z nerostných látek si král uchovává právo na sůl a dále pak na rostliny, jejíž listy se spařují horkou vodou. Tato rostlina se prodává ve všech městech za vysokou cenu a jmenuje se Sach. Má více listů než jetel, je o něco aromatičtější a chutná hořce. Nápoj se připravuje spařením suchých lístků.


Čajový vývoj v bodech


V roce 1159 byl zaveden čajový obřad v Japonsku.
V Mongolsku je čaj znám od 11.-12. století.
Za dynastie Ming byl objeven způsob výroby zeléného čaje.
Do Evropy byl čaj poprvé dovezen v roce 1517.
Nejstarší tisková zpráva o čaji v Evropě pochází z roku 1556, kdy benátský spisovatel Giovanni Battista Ramusio ve své knize Cesty a putování uveřejnil popis čajovníku a čaje.
V roce 1567 kozáci Petrova Jališev dovezli čaj do Ruska.
V Indii je čajovník znám od roku 1589.
Ve stejném roce byl čaj poprvé dovezen do Anglie. V Portugalsku je znám od roku 1600.
V botanické literatuře se o čajovníku a čaji coby nápoji poprvé píše v roce 1623 v díle Pinax Theatri botanici od Caspara Bauhina. Roku 1633 portugalský jezuita A. Senedo popisuje čajovník jako rostlinu a čaj jako drogu vhodnou k přípravě nápoje. Později čaj ve svých dílech popsali Piso a von Breyn. Nejpodrobněji čaj popisuje A. Kaempfer ve svém díle Amonitatum exoticarum.
Roku 1657 se čajová droga rozšířila od Holanďanů k Němcům.
Čajovník se poprvé začal pěstovat na jihoamerickém kontinentu v Brazílii v roce 1812.
Od roku 1824 se čaj pěstuje na Jávě.
V roce 1827 D. Oudrim poprvé v listech čajovníku čínského objevil tein.
Od 30. let 19. století se čajovník pěstuje v Indočíně.
Pokusy s pěstováním čajovníku čínského se rozšířily i do USA. V roce 1878 se začalo s pěstováním v Kalifornii.
Od 90. let téhož století se čajovník pěstuje na plantážích na Srí Lance.
Roku 1924 japonští chemici oznámili objevení vitaminu C v zeleném čaji.
V roce 1926 byla v Gruzii v Sovětském svazu založena čajová společnost "ČAJ" a zabývala se pěstováním čajovníku v přímořských lokalitách.
V Československu poprvé použili nálevové sáčky na čaj v Balírnách obchodu v roce 1966.
Největší rozkvět v České republice čaj prožívá v devadesátých letech, kdy vzniká velké množství čajoven a obchodů s čajem.

Botanický popis čajovníku čínského

Anatomie a morfologie čajovníku
 
Rozlišují se 4 odrůdy čajovníku čínského neboli (Camellia sinensis). Bohea, Macrophylla, Shan, Assamica.
Čajovník čínský je keř. Průměrný věk asámské odrůdy je 40 let, odrůdy shan 60-80 let. Jeho domovinou je jihozápadní Čína a přilehlé oblasti Laosu, Vietnamu, Barmy a Indie. Většinou roste planě ve vavřínovodubových lesích. Dnes jeho prarodiče rostou planě v Číně v údolí řeky Mekong. Čajovník čínský se pěstuje v tropech a subtropech Evropy, Asie, arabského světa, Afriky a Jižní Ameriky. V Evropě se pěstuje na Sicílii a v Portugalsku. V Asii v Číně, Japonsku, Indii, na Srí Lance, v Indonésii, ve Vietnamu, v Barmě, na Sumatře, na Tchaj-wanu a v Rusku. Dále se pěstuje v Íránu, Turecku, v Gruzii a Ázerbájdžánu. V Africe se pěstuje v Keni, Nigérii, Zairu, Ugandě, Tanzánii a na Madagaskaru. V Jižní Americe jsou plantáže v Brazílii. Nejseverněji se čajovník sází v Rusku v Krasnodarské oblasti.
 
Pupen, list a květ čajovníku
 
Protože čajovník čínský (Camellia sinensis) je kvetoucí rostlina, má pupeny listové a květní. Pupeny čajovníku mají podlouhlý a lehce zašpičatělý tvar a průměrnou délku 21-25 mm. Listové pupeny jsou kryty chlupy a později olysávají.
 
Listy čajovníku jsou stále zelené, jednoduché a střídavé, vesměs matně lesklé, tuhé, kopinaté až eliptičné, kožovité nebo naopak tenké, na líci tmavě zelené, žlutozelené, šedozelené, na rubu nejčastěji světle zelené. Na okraji jsou vždy pilovité. Řapíky jsou krátké. Velikost a tvar čajovníkových listů jsou velmi silně proměnlivé, což ovlivňuje celá řada faktorů. Délka listů se pohybuje od 2-4 cm do 15-20 cm, šířka listů od 2-4 cm do 8-16 cm..
 
Sběr čajových listů s pupenem (fleší) začíná od sedmého roku života keře. Starší listy čajovníku se používají k získávání vitaminů, kofeinu a sušeného prášku, z něhož se připravuje nápoj. Kromě sušených a upravených listů v podobě roztoku se syrové čajovníkové listy v Asii a v Latinské Americe používají jako zelenina do salátů nebo k výrobě octa, popřípadě se užívají ke zjemňování polévek a omáček.
 
Čajovník poprvé kvete po 2-3 letech života. Na charakter květu čajovníku čínského mají velký vliv klimatické podmínky. Optimální teplota pro kvetení čajovníku je 18-20 DC a relativní vlhkost vzduchu 70 %. Při snížení teploty na -2 °C čajovník kvést přestává. Nejvíce květů rozkvétá od 4 do 11 hodin ráno (hlavně mezi 6 a 7 hodinou). Průměrná délka rozvinutí květu je 1-5 hodin.
 
Fyziologie a biochemie čajovníku
 
Fyziologické procesy čajovníku probíhají v rámci biochemického cyklu C4-fotosyntézy a jsou podobné jako u vavřínů, některých rododendronů, bobkovišní a jehličnanů podobných cypřiši. V průměru se čajovník čínský dožívá 100-200 let i déle, avšak produktivní věk je mezi 10-70 rokem života.
Fyziologické procesy neustále deformuje řezání fleší z čajovníku po dobu vegetace. V období vegetačního klidu se čajovníkovité rostliny stačí zregenerovat natolik, že bez hnojení a dalších agrotechnických zásahů vegetují tak jako rostliny žijící ve volné přírodě.
Čajovník čínský se pěstuje nejseverněji v Rusku v Krasnodarské oblasti. Zde fyziologii značně podmiňují mnohé půdně klimatické faktory.
 
Biochemické složení čajovníku čínského je následující. Syrové čajovníkovité listy obsahují: monosacharidy, sacharózu a polysacharidy. Dále obsahují pektinové látky, aldehydy, éterické oleje, bílkoviny, chlorofyl a, chlorofyl b, karoten, xantofyl, organické kyseliny, smoly, dehty, vitaminy C, B1 B2, B4, B6, PP, P1, A1, K, E, kyselinu pantotenovou, minerální látky, fermenty a glykosidy. Vůně čajového nápoje je závislá na teplotě pěstování, přítomnosti fenylalaninu, glukózy, fruktózy, éterických olejů a pektinových látek a bývá květová, ovocná, růžová, medová, sladová, jablečná apod. Éterických olejů je v syrových listech čajovníku 0,02 %. Obsah kofeinu se značně liší podle stáří listu. Vitamin C je obsažen v pupenech 7,03 % sušiny, v 1. listu 9,99 %, 2. listu 10,44 %, ve 3. listu 7,88 %.
Stopové prvky v čaji mají značný vliv na obsah a akumulaci katechinů. Bylo zjištěno, že hořčík, bór a zinek zvyšují obsah katechinů, kdežto kobalt a molybden jejich obsah naopak snižují.

Doporučení Zeleného Draka na přípravu bílého, zeleného, žlutého, oolong a zeleného ochuceného čaje.

Vložíme bílý, zelený, žlutý (oolong), nebo zelený ochucený čaj do konvice (cca 10g čaje na jeden litr vody). Nejprve na čaj nalijeme z jedné čtvrtiny studenou vodu a poté dolijeme vroucí vodu. Louhujeme dvě až tři minuty, podle toho jak chceme silný čaj. Bílý, zelený a žlutý čaj (oolong) může být vícekrát vylouhován. Tímto způsobem přípravy si každý typ čaje zachová svoje specifické účinky a jedinečnou chuť. Lidstvo se neustále schází u šálku čaje. (Okakuro Kakuzo)


QR kód

Naposledy zobrazené

Žádné produkty

Menu

Porovnat 0